|
|
Ještě
dříve, než o celém incidentu napíši cokoliv bližšího,
dovolte mi krátké věnování. Na následujících řádcích budu
psát o události, která v nedávné době hluboce zasáhla
srdce desítek a stovek lidí, kteří oběti i útočníky, jenž se stali hlavními
postavami v této tragédii, dobře znali. Právě těmto lidem a
všem, které tato událost zajímá, je věnována tato práce.
|
Chtěl bych pak ještě upozornit ty, které zajímají i další
tragédie na amerických školách: podobným incidentům, jako
byl ten v Littletonu, se více věnuji
v tomto článku, který bude postupně doplňován... |
|
|
Předem bych chtěl ještě doporučit
tento dokument televize Discovery
Channel, jehož autoři se událostem z 20. dubna detailně
věnovali. Dokument Zero Hour má téměř filmové zpracování a
krom dvou malých nepřesností je to podle mě výborný
dokumentární film s přesvědčivými herci a rozhovory se
skutečnými aktéry tragédie. Film si můžete dokonce
prohlédnout na youtube.com, kde je však rozdělen na osm
částí -
první,
druhá,
třetí,
čtvrtá,
pátá,
šestá,
sedmá
a
osmá.
Více v sekci
Odkazy. |
|
|
Tragédie
na střední škole Columbine se odehrála 20. dubna 1999.
Columbine High School se nachází ve čtyřicetitisícovém městečku
Littleton. Město
leží v okrese Jefferson County, nedaleko Denveru, hlavního
města státu Colorado. Dva studenti této školy, Eric Harris a
Dylan Klebold, zde toho dne zastřelili dvanáct svých
spolužáků, jednoho učitele a nakonec sami sebe. Dalších 24
studentů zranili, mnohé vážně. Nijak celou událost nezveličuji, když o
pár řádků výše píši o tragédii, kterou poznal celý svět.
Columbine je skutečně dobře známá a pro celé Spojené státy se
jedná o tragédii s dosti hořkým a osobním nádechem. Proto mě
zamrzelo, když jsem zjistil, že na českém ani slovenském
internetu nenajdete o celé události ani jeden jediný
komplexnější článek.
Celý masakr je dodnes považován za
nejhorší střelbu na amerických školách a za druhý
nejhorší útok na školy v historii hned po neštěstí v Bath School, kde 18. května 1927 zemřelo při sérii bombových
útoků 45 lidí, převážně dětí.
Masakr
spustil mimo jiné debaty o právech držení zbraní a o snadné
dostupnosti střelných zbraní ve Spojených státech. Na toto
téma se mimo jiné zaměřil také levicový novinář Michael Moore ve svém silně
zavádějícím a zkresleném, ale přesto oscarovém dokumentu
Bowling for Columbine z roku 2003. Diskuse se
také zaměřovaly na násilí ve školách a také na násilné filmy a
videohry a jejich roli v americké společnosti a vliv na mladé
lidi. Několik obětí, u kterých se věří, že byli zavražděni za
své náboženské přesvědčení, se stalo zdrojem inspirace pro
druhé, především pro křesťany. Mluvilo se také o bezpečnosti
na školách, mnoho odpůrců střelných zbraní začalo zbrojit
proti tzv. „goth“ kultuře, heavy metalové hudbě,
farmaceutickým antidepresivům užívaných dětmi, násilným
filmům apod., které považovaly za „spoluviníky“ celé tragédie…
Celá akce pak také spustila tzv. morální paniku, během které
bylo v následujících letech v celých Spojených státech ze
školy propuštěno na patnáct studentů, z nichž někteří se
dopustili takových přestupků jako byla slova „Jestli ten test
nenapíšu na jedničku, zabiju se,“ apod. To vše a mnohem více
je Columbine. To nejdůležitější se ale neodehrálo 20. dubna
1999, kdy se tragédie stala, ale v roce 1981, kdy přišli na
svět
její hlavní aktéři. |
|
KRVAVÍ
BRATŘI, VOJÁCI Z COLUMBINE |
|
Eric
Harris
(9. dubna 1981 – 20. dubna 1999)
Z dvojice střelců se nejdříve budu věnovat Ericovi.
Dylanovy nejbližší a kamarádi totiž tvrdí, že poté, co se s
Ericem Dylan poznal, jeho chování se v některých směrech
změnilo – s Ericem se čím dál častěji scházel a podle většiny
lidí, kteří oba kluky znali, to byl právě Eric, který měl na
Dylana obrovský vliv.
Eric David Harris se narodil ve Wichitě, ve státu Kansas. Jeho
nejbližší rodina byla složena z rodičů Wayna a Kathy a
staršího bratra Kevina. Ericovo dětství bylo ve znamení
častých stěhování, jeho otec totiž pracoval v americké armádě
jako pilot vojenských letounů a musel se za svou prací s
rodinou několikrát stěhovat, jen během Ericova dětství se
musel Wayne i s rodinou přesouvat přes jedenáct různých
základen od Ohia, přes Michigan až po New York. Nicméně v
červenci roku 1993, kdy Wayne Harris odešel z armády natrvalo, se rodina
defitivně přestěhovala z newyorského Plattsburghu do městečka Littleton v Coloradu, kde Eric
nastoupil na základní školu Ken Caryl. Když žil v Plattsburghu, byl prý Eric
„naprosto normálním klukem“. „Spadla mi čelist, když jsem to slyšel,“ řekl v
roce 1999 Ericův tamější spolužák Kyle Ross. „Byl typickej
kluk, nic takového, co se o něm teď říká v televizi. Byl
naprosto obyčejný, zajímal se o plno věcí,“. V Littletonu pak
Eric potkal svého nejlepšího kamaráda Dylana Klebolda. V roce
1996 Harrisovi koupili nový dům za 195 tisíc dolarů na Pierce
Street. Stál jen pár kilometrů jižně od školy Columbine. Ve
stejném roce nastoupil Eric právě na střední školu. Zde potkal Brookse
Browna, se kterým se taktéž sblížil. Navíc Brooks se již od
první třídy znal s Dylanem, který v Littletonu žil od útlého
dětství, takže se ti tři stali dobrými přáteli. Zatímco Brooks
zůstával téměř stejný, na Dylana měl Eric velký vliv, který se
ještě stupňoval, když spolu začali chodit na školu.
Velkým Ericovým snem bylo připojit se k americkému
námořnictvu, jen co dokončí školu. Právě na jaře 1999 si
podal žádost o přijetí, která byla ale námořnictvem zamítnuta.
Důvodem tehdy byla skutečnost, že Eric užíval lék Luvox, který
byl považován za lehčí drogu. Jinými slovy, šlo o docela silný
lék, který mu byl doporučen lékaři a psychology kvůli jeho
problémům se zákonem z ledna 1998, o kterých se dál ještě
zmíním. |
|
Po střelbě
se objevily některé teorie, které mluvily o tom, že byl Eric
během útoku zdrogovaný a že právě vliv této drogy z velké
části přispěl k celému neštěstí. Pitva, která proběhla hned
další den po Ericově smrti, však neprokázala žádný větší
stupeň těchto látek v jeho těle. To souhlasí s prohlášením
Ericovy rodiny, které hovořilo o tom, že Eric už delší dobu
Luvox neužíval. To samozřejmě vyvolalo diskuse o tom, že právě
přerušení užívání léků způsobilo náhlou agresi. I tato teorie
má však svoje velké mouchy, protože žádná vysoká škodlivost/návykovost léku
nebyla nikdy prokázána. Další teorie pak hovořila o tom, že
důvodem Ericovy agrese bylo jeho nepřijetí k armádě. I zde
však autoři těchto myšlenek příliš nepochodí, protože zpráva o
Ericově zamítnutí přijetí přišla víkend před masakrem a Eric
se o ní do své smrti nedozvěděl. |
|
V
druhém ročníku na střední škole (1997) pracovali společně Eric
a Dylan v BlackJack Pizza – na místě, kde později od svého
známého Marka Manese koupili jednu ze zbraní, jenž později
použili při útoku na Columbine. Během třetího roku na
Columbine pak Eric potkal Tiffany Typherovou, se kterou prožil
krátký vztah, jen byl však náhle ukončen klidným rozchodem. Eric
potkal Tiffany ve speciální třídě zaměřené na němčinu, kterou
sám Eric doslova zbožňoval. Poslouchal německou hudební skupinu Rammstein a texty jejich písní dokonce překládal do angličtiny
a posílal je známým. Eric s Dylanem pak mimo jiné trávili plno
času u počítačových her a internetu. K počítačové hře Doom II,
jenž byla jednoznačně jejich nejoblíbenější, dokonce Eric
vytvořil několik vlastních levelů, které jsou dodnes ke
stažení na internetu. V roce 1997 pak Eric i Dylan způsobily
několik vandalských útoků ve svém okolí. Šlo však jen o drobné
přestupky a ze strany obou chlapců se jednalo především o
legraci, než o vážně míněné kroky. U Dylana se důvody k podobným činům hledají jen
obtížně, u Erica šlo o možnou kompenzaci jeho problémů na
škole. Během svých studií na Columbine se totiž Eric často stával
obětí šikany ze strany tzv. Jocks. To bylo na této škole
souhrnné označení pro všechny školní sportovce – pro
fotbalisty, baseballisty, basketbalisty apod. Ti Erica sice fyzicky
nenapadali, avšak často měli k jeho osobě ironické poznámky a
několikrát na Erica také mířily posměšky. Ač na toto všechno
téměř nereagoval, získával si Eric čím dál větší nenávist k
těmto lidem. Vyšetřovatelé se však po útocích z 20.
dubna 1999 shodli, že velký zlom přišel na konci ledna 1998.
30. ledna se totiž Eric s Dylanem na ulici pokusili vykrást
bílou dodávku, ve které předpokládali, že by mohli najít
cennosti. Byli však chyceni, zatčeni policií a obviněni z
krádeže a nedovoleného vstupu na cizí pozemek. V následujících
měsících museli čelit vyšetřování a Eric byl nucen podstupovat
sezení, na kterých se měl pokoušet o potlačování hněvu. S
úspěšnou „léčbou“ se však mohl po několika měsících naplno
vrátit do života. A právě na jaře 1998 se v denících a
notebocích Erica i Dylana objevovaly nenávistné útoky vůči
jednotlivým lidem na škole nebo proti škole samotné. Ano, dnes
se to může zdát téměř neuvěřitelné, ale během vyšetřování
policie z Jefferson County zjistila, že oba kluci vražedný
útok plánovali už jeden celý rok před samotným činem. Za tu
dlouhou dobu nedali nic znát, nikdo, včetně jejich
nejbližších, nezpozoroval na chování obou chlapců nic
neobvyklého. Eric plánoval život v armádě, Dylan byl s
několika lidmi ze střední již dopředu domluven na budoucím životě
na vysoké škole. Krutou realitou dnes už ale je ta skutečnost,
že toto všechno nebyly jejich sny, ale jen snaha zakrýt to, co
skutečně chystali. Snaha bohužel dokonale úspěšná.

Ericovy fotky ze střední. Čtvrtá je z posledního ročníku na Columbine High.

První tři fotky jsou z roku
1998. Na poslední fotce je Eric zachycen ve fotbalovém dresu
na základní škole.
|
|
Dylan
Klebold
(11. září 1981 – 20. dubna 1999)
Dylan
Bennet Klebold se narodil v Lakewoodu v Coloradu. Jeho
nejbližší rodinu tvořil otec Thomas, matka Susan a starší
bratr Byron. Thomas byl uznávaný geolog, Sue doktorka. Oba
pocházeli z Columbusu v Ohiu, kde také před lety chodili na
tamější univerzitu. Sue pocházela z prominentní židovské
komunity.
Dylan byl v Littletonu od svého dětství, takže i právě tady
absolvoval veškeré typy vzdělání. Nejdříve nastoupil do školky
Normandy. V prvním a druhém roce ve školce se dokonce stal
součástí programu CHIPS, který v jakémsi kroužku soustřeďoval
„obdarované“ a talentované děti. V roce 1993 pak Dylan
přestoupil na základní školu Ken Caryl. Jeho rodiče řekli
vyšetřovatelům, že tento krok – přestup na novou školu – byl
pro jejich syna dosti obtížný, protože Dylan byl velmi tichý a
nesmělý kluk. V prvních letech na škole se však stal součástí
fotbalového a baseballového mužstva. Již od prvního ročníku na
základní škole trávil velké množství času se svým kamarádem z
dětství Brooksem Brownem. Erica pak poprvé potkal v sedmé nebo osmé
třídě, když Harris taktéž nastoupil na školu Ken Caryl.
Skutečnými přáteli se Eric s Dylanem však stali až na střední
škole – na Columbine oba společně i s Brooksem nastoupili na
podzim roku 1995. Ve stejném roce mimochodem dostala škola
Columbine vysoký příspěvek od státu, který činil 15 milionů
dolarů. Z části peněz bylo pořízeno vybavení do počítačové
učebny, do knihovny a vedením školy bylo také nakoupeno nové
vybavení do školní jídelny a kavárny. Hned v prvním roce na
škole se stal Dylan aktivním v přípravě školních divadelních
her, které mohli studenti na náklady školy připravovat.
Působil zde jako koordinátor hudby a světla. Navíc se společně
s Ericem stal součástí columbineské video produkce, což byl
jakýsi kroužek studentů Columbine, který se zabýval natáčením
amatérských filmů. V průběhu let, kdy spolu budou Eric a Dylan
spolupracovat, společně vytvoří několik krátkých a amatérských
snímků s námětem nájemných zabijáků. Nejznámějším z těchto
filmů je Hitman for Hire (odkaz na video je uveden dále) a Eric a Dylan zde vystupují jako
nájemní zabijáci oblečení v dlouhých černých nepromokavých
kabátech. Během svých studií se Dylan seznámil s Robyn
Andersonovou, se kterou v následujících letech chodil a od
které se vlastně až do své smrti neodloučil. V prosinci 1998
to byla právě Robyn, která pro kluky za jejich peníze koupila
dvě brokovnice a jednu loveckou pušku. V té době Eric ani
Dylan ještě nedosáhli věku osmnácti let a Robyn byla tedy
jediná, která mohla zbraně koupit, aniž by kvůli tomu musela
mít problémy se zákonem.
Důležitou roli v životě obou kluků sehrála i tzv. Trenchcoat Mafia, tedy Mafie dlouhých kabátů. Šlo o skupinku
několika lidí přímo z Columbine a jejího okolí, která se
vyznačovala tím, že její členové nosili dlouhé černé
kabáty. Krom toho byli ale také někteří z nich vlastníky střelných
zbraní, nejčastěji legálně zakoupených pistolí.

Zleva: fotky ze všech čtyř
ročníků na střední škole. Poslední fotka je ze čtvrtého
ročníku. Dylan má tričko s
nápisem "Sériový vrah".

Úplně vlevo je Dylan se svým a Ericovým kamarádem Brooksem
Brownem, zcela vpravo je zase fotka z opravdu zvláštním nádechem
- Dylan se svou dívkou Robyn na maturitním večírku tři dny
před masakrem.
Nakonec je
zvláštní, že si k sobě tito dva našli cestu. Vždyť ve výsledku
byli oba tolik odlišní. Zatímco Dylan se relativně připojoval
k dění na škole, Eric jej téměř ignoroval. Dylan se stal (ale
jen v prvních dvou ročnících)
součástí několika sportovních týmů, Eric se od sportování na
škole naprosto distancoval. Dylan měl na škole velké množství
přátel, pro Erica na škole krom několika dívek znamenal Dylan
téměř všechno. Na druhou stranu byl zase Eric ve srovnání s
Dylanem mnohem lepší a pečlivější student – mimo jiné uměl
výborně programovat a také téměř plynule mluvit německy. Co je tedy nakonec
svedlo dohromady? Někdo se domnívá, že láska ke zbraním, někdo
si myslí, že to byla fascinace násilím a agresí, ale nikdo se
to teď už doopravdy nedozví. |
|
|
Leden 1998
Při pokusu vykrást drahý automobil je Eric s Dylanem dopaden
policií. Oba kluci jsou relativně brzy propuštěni, musí však
podstoupit program, který u nich má vyvolat větší snahu při
spolupráci se "systémem". Eric dále navštěvuje sezení, při
kterých se má pokoušet potlačovat svůj hněv. Dylan i Eric však
nakonec
dostanou od psychologů, kteří podepsali jejich propouštěcí
formuláře, „vysoká doporučení“, se kterými se mohou
plnohodnotně vrátit do společnosti.
Březen 1998
V Ericově notebooku se objevují první zmínky o útoku, který má
být veden proti jeho škole. I Dylan na jaře stejného roku píše
zase do svého deníku např. o nevědomosti lidí, která musí být
potrestána smrtí. Eric se také zmiňuje o nacistech. Píše, že
zatímco oni chtěli vyřešit židovskou otázku vyvražděním všech
Židů, on by si nejvíce přál vyhlazení celého lidstva, včetně
likvidace sebe samotného. V denících obou kluků se také objevují
detailní mapky školy s popisky, které označují místa, kde by
mělo být v době útoku co možná nejvíce lidí.

Školní fotky z roku 1998. Na obou obrázcích můžete krom
Erica s Dylanem vidět i ostatní členy Trenchcoat Mafia. Záliba
ve zbraních se nezapře.
Léto 1998
Na internetu se objevuje online nová Ericova stránka. Popisuje
na ní, jak si podomácku vyrobit výbušninu, která „může během
oslavy posloužit jako pěkná výzdoba“. I když tyto webové
stránky znají i lidé blízcí Ericovy, nikdo nezasahuje. Krom
této stránky vystavuje Eric na internetu i několik dalších
webů, ze kterých je možné stáhnout si například jeho vlastní
naprogramované levely do hry Doom.
Podzim 1998
Eric s Dylanem natáčí pro svou třídu ve video kroužku krátký
amatérský film. Hrají v něm nájemné zabijáky, kteří mají za
úkol zavraždit nepohodlného svědka. Film je natočen docela
naturalisticky a detailně je v něm zobrazena i smrt onoho
nešťastníka. Film vyvolal ve třídě rozporuplné reakce –
některým film přišel zvláštní, jiným se zase líbil. Vždyť je
to jen legrace. (Vlevo na fotce můžete vidět záběr přímo ze
zmiňovaného filmu. Některé scény se odehrávaly dokonce přímo
ve škole)

Eric s Dylanem se připravují na natáčení filmu. Na videu se
sešli u Ericova auta,
do kufru dali
svou výzbroj, ještě si zapálili a jeli do školy natáčet.
Jak moc podobné mohlo být ráno 20. dubna 1999..... Kamerou je
snímá další student z Columbine, který s nimi do video-kroužku
chodil. (Omluvte špatnou kvalitu obrazu.)
Prosinec 1998
Dylanova přítelkyně Robyn koupí v obyčejném obchodním domě pro
oba kluky dvě brokovnice a jednu pušku. Náboje pak Eric
dokoupí ve Wall-Martu hned dole na ulici pár kilometrů od
svého domu.
Leden 1999
Philip Duran, Ericův a Dylanův spolupracovník z BlackJack
Pizza, jim doporučí dvaadvacetiletého Marka Mannese, který je
prý schopen velmi jednoduše koupit zbraně a za stejnou cenu je
pak tajně prodat. Dylan od něho ještě v lednu koupí TEC-DC9,
velmi přesnou poloautomatickou pušku za 500 dolarů.
Březen
1999
Eric,
Dylan i Robyn se na jaře 1999 několikrát objeví ve
společnosti
Trenchcoat Mafia, o které jsem se již
zmiňoval.
Tito lidé, stejně jako Eric s
Dylanem, měli také velkou zálibu ve střelných zbraních všeho
druhu, což dost dobře ukázali i na jejich společném amatérském
videu, které si natočili pro sebe. Ono video se jmenuje „Rampart Range“. Odehrává se v lese
několik kilometrů od Littletonu a jsou na něm krom nich vidět
i Mark Mannes (od něhož Dylan na jaře koupil pušku) a Jessica
Miklich, což jsou další členové skupiny. Střídají se a střílí ze zbraní
všeho druhu – z pistole, lovecké pušky a dvou brokovnic, které
mají Eric s Dylanem již od předešlého prosince. Jako terč jim
slouží kmeny stromů a staré nepoužívané bowlingové kuželky.
ZDE
Eric s Dylanem své zbraně
nabijí.
Všichni se velmi dobře baví. (Na video se můžete podívat na youtube.com - má čtyři části a velmi zvláštní nádech, když si
uvědomíte, že sledujete sedmnáctileté děti:
ZDE,
ZDE,
ZDE a
ZDE.)
|
Eric
(vlevo) a Dylan se právě připravují k akci. V úplně
stejném oblečení i s brýlemi na očích a s kšiltovkou na
hlavě přišli v osudný den do školy. Teď jdou střílet,
zatím ještě "nanečisto" - zbraně mají sice pravé a nabité,
ale jdou si zastřílet do lesa. Na stromy a na kuželky... |
9. duben 1999
Eric jedenáct dní před tragédií slaví své osmnácté
narozeniny. Večer k němu přijedou Dylan s Robyn. Nechtějí, aby
byl na své osmnáctiny sám.
16. duben 1999
Sean Kennedy, dvanáctiletý soused Harrisových a chlapec,
který s Ericem často hrával pozemní hokej přímo na jejich
ulici, později vypověděl, že v pátek šestnáctého a také
následující víkend byl Eric celé dny zavřený v garáži a
on občas slyšel zvláštní zvuky, které mu připomínali
tříštění skla.
17. duben 1999
Sobotní noc. Velká sláva na Columbine. Probíhá totiž
maturitní večírek. Na tzv. prom party se objevuje i Dylan se
svými kamarády ze školy a Robyn. Eric chybí a zůstává venku.
Na večírku je i Rachel Scottová, která bude za tři dny zabita ve
škole. Její partner Nick Baumgart, který ji na večírku
doprovází, je blízkým kamarádem Dylana i Erica. S Dylanem se
Nick zná od dětství.
V průběhu dubna 1999
Přesný průběh akce je již naplánován. Hovoří o tom i poslední
záznam v Dylanově deníku:
 „Walk in, set bombs at 11:09, for 11:17 Leave, set car
bombs. Drive to Clemete Park. Gear up. Get back by 11:15
Park cars. set car bombs for 11:18, get out, go to outside
hill, wait. When first bombs go off, attack. have fun!“
„Jít dovnitř, nastavit bomby v 11:09 na 11:17. Odejít,
nastavit bomby v autech. Jet do parku Clemete. Vyzbrojit se.
Vrátit se v 11:15. Zaparkovat auta, nastavit bomby v autě na
11:18, odejít. Jít ven na kopec, čekat. Když první bomby
explodují, zaútočit. bavte se!“
Nutno podotknout,
že ve svém školním plánovači měl Eric velmi podobný zápis.
Zakončený byl slovy: "11:16 HAHAHA"
Útok byl naplánován následovně: V úterý 20. dubna před
půl dvanáctou Eric i Dylan umístí v jídelně školy
jednu velkou propanovou bombu. Každý z nich pak bude mít menší bombu
i ve svém autě. Krom střelných zbraní, které budou mít stále u
sebe, se každý vyzbrojí navíc několika noži a menšími
výbušninami, které, vložené do malých trubiček, připomínají
malé granáty. Jídelna byla jako místo hlavního a největšího
útoku vybrána z toho důvodu, že o půl dvanácté měla být
naprosto plná. To se nakonec vyplnilo, 20. dubna v 11:15 se na
tomto místě nacházelo
až 488 studentů a zaměstnanců školy.
Navíc přesně nad jídelnou se nachází knihovna, ve které se o
přestávce taktéž sejde velký počet lidí. Po výbuchu se kluci
vydají do poškozené školy a "dorazí ty, co přežili"
(doslovný přepis z Ericova deníku). Vše ale nakonec dopadlo
trochu jinak...
Stejně jako u Erica,
i v Dylanově deníku se objevují nejrůznější výpady proti lidem
ze školy. Dylan píše například, že "než opustím toto mizerný
místo, zabiju tolik bezcennejch lidí, kolik jen budu moci." Dylan ve svém deníku
psal také, že pokud by na to byly prostředky, chtěl by s
letadlem narazit do mrakodrapu Empire State Building v New
Yorku. Dočkal by se - Dylanovi by bylo 11. září 2001 přesně
dvacet let.
(11. září 2001 provedla skupinka devatenácti islámských
fanatiků, z Blízkého Východu podporovaných teroristickou sítí
Al-Kajda, největší atentát na území USA. Únosem čtyř
velkých dopravních letadel a nárazem dvou z nich do budov Světového
obchodního centra v New Yorku a jednoho do Pentagonu ve
Washingtonu zabila tisíce lidí. Ve čtvrtém letadle, které
mířilo na americký Capitol, povstali pasažéři proti únoscům a
po nevyhnutelném pádu letadla v Pensylvánii se všichni na
palubě zabili. Během dosud nevídaných útoků zemřely v rozmezí
necelých dvou hodin na tři tisíce lidí. 11. září se stalo
synonymem teroru a hlavním hnacím motorem v tzv. válce proti
terorismu.) |
|
Co ještě se
objevilo v denících obou střelců?
(Všechny záznamy se v denících objevily v průběhu jara
1999. Jednotlivé záznamy nechávám v originále tak, jak je
kluci zapsali. Překlad snad ani není nutný.
Eric: "It’s my fault! Not my parents, not my brothers,
not my friends, not my favorite bands, not computer games, not
the media, it’s mine."
"I’m full of
hate and I love it."
"God I can’t
wait till they die."
"You know what
I hate? .....MANKIND!!!!...kill everything...kill everything..."
Dylan: "Fact:
People are so unaware... well, Ignorance is bliss I guess...
that would explain my depression."
"About 26.5 hours from now the judgement will begin. Difficult
but not impossible, necessary, nervewracking & fun. What
fun is life without a little death? It’s interesting, when
i'm in my human form, knowing i'm going to die. Everything has
a touch of triviality to it." |
|
Pokud v předcházejícím textu postrádáte nějakou zásadní
událost, která by mohla dobře zdůvodnit nebo dokonce
ospravedlnit to, co nakonec Dylan s Ericem udělali, a myslíte
si tedy, že jsem něco důležitého napsat zapomněl, není tomu
tak. K událostem z 20. dubna došlo. Byly tragické a kruté, ale
proč se to všechno opravdu stalo, na to se odpověď hledá
těžko. |
|
|
Dylanovy
zbraně, se kterými šel do školy. Brokovnice a poloautomatická TEC-DC9. |
|
|
Ericova
výzbroj, ze které pálil v osudný den. Poloautomatická puška a brokovnice. |
|
Oba pak u
sebe měli ještě velké množství
nejrůznějších typů nožů. Svědci masakru, kteří byli během
střílení ukryti v knihovně, prý slyšeli, jak jeden ze střelců
říká, že by teď měli lidem podřezávat hrdla, "třeba by to byla
větší legrace,". Nestalo se tak. Oba použili jen své
střelné zbraně. |
|
|
Dvacátého dubna. Úterý.
Do maturity zbývá posledních sedmnáct dní. Ten den bylo krásné jarní slunečné
ráno. Eric s Dylanem se brzy ráno o půl osmé sejdou v
bowlingové hale AMF Belleview Bowling Lanes, kde si jako
tradičně nakrátko zahrají. Už před osmou se však dostávají
zpátky do Ericova domu, kde připravují poslední detaily celé
akce. Jen pouhých třicet minut před masakrem oba nahrají
krátký záznam na Ericovu audiokazetu. Jedná se o vzkaz jejich
rodinám:
Eric: "Řekni to teď."
Dylan: "Ahoj mami. Musím jít. Zbývá jen půlhodiny do soudného
dne. Chci se vám jen lidi omluvit za všechno to svinstvo,
který vás asi teďka bude čekat. Jen chci říct, že vím, že
odcházím na lepší místo. Nemám život moc rád a vím, že
kdekoliv, kam se dostanu, budu šťastnější. Takže jdu. Sbohem.
Rebe..." („Reb“ je Ericova přezdívka na internetu)
Eric: "Jo... Všem, který miluju - omlouvám se za to. Úplně
vidím, že moje máma a táta budou z toho šokovaný... myslím, až
se to doví. Omlouvám se, jasně? Nemůžu ale pomoct ani vám ani
sobě."
Dylan: (přeruší Erica) "To je to, co jsme chtěli udělat."
Eric: "Morrisi, Nate, (oba jsou Ericovy a Dylanovy přátelé ze
školy) jestli vy lidi přežijete, chci, abyste si vzali cokoliv
z mýho pokoje a od počítače."
Dylan dodá, že si můžou vzít i jeho věci.
Eric: (nakonec) "A je to. Tak jo. Sbohem"
Dylan: (obrátí kameru na sebe) "Sbohem."
Je krátce před jedenáctou dopoledne a Eric s Dylanem se ještě
na chvíli rozejdou. Eric zůstává doma, Dylan odjíždí k sobě
domů. Vyzbrojit se.

Pohled na školu před útokem.
Svůj provoz Columbine zahájila v sedmdesátých letech.

V letech devadesátých dostala
velký finanční příspěvek od státu a ze školy se díky tomu
mohla stát velice moderní budova.
Je 11:10 a Eric s Dylanem přijíždí na parkoviště před
střední školou Columbine. Každý parkuje jinde. Vlastně až do
chvíle, kdy padnou první výstřely v 11:18, spolu Eric s
Dylanem nepromluví a ani se neuvidí. Každý z nich má v autě ve
velké brašně připravenou devítikilovou bombu. O dvě minuty
později oba vstupují každý jiným vchodem do jídelny a bomby ukryté v
taškách pokládají na zem mezi nic netušící obědvající studenty. Nikdo nic podezřelého nezpozoroval.
Oba dva pak postupně budovu opustí a vrací se zpátky ke svým
autům. Zde každý z nich nastaví menší bombu, která má později
explodovat přímo v autě. Poté oba v 11:16 odcházejí k východnímu
vchodu do školy, který se nachází asi patnáct metrů od vchodu
hlavního. Východní vchod je však postaven na kopci a z
vyvýšeného místa je tedy přehledně vidět nejen na hlavní vchod, ale také
na jeden z východů z jídelny. Čekají. Oba jsou oblečeni do
dlouhých nepromokavých černých kabátů a černých kalhot. Dylan má kšiltovku.
Oba mají na očích černé sluneční brýle. Ve svých aktovkách
mají zbraně – Dylan poloautomatickou TEC-DC9 a brokovnici,
Eric má krom brokovnice také devítimilimetrovou
poloautomatickou pušku. V 11:17 na trávě před východním
vchodem sedí Rachel Scottová a její kamarád Richard. Dylan s
Ericem jsou od nich pět kroků a vidí je. Na druhé straně od
kluků je pak velké baseballové hřiště, na němž posedává asi
patnáct dalších lidí. Po pravé ruce mají střelci hlavní vchod
do školy. Mezitím v jídelně k výbuchu velkých propanových bomb
kvůli jejich špatnému nastavení naštěstí nedošlo. A když tedy
ani v 11:18 nedochází k žádné explozi, dojde útočníkům
trpělivost a ze svých tašek vytahují (za Dylanových výkříků: "Go,
go, go!") zbraně. První výstřely
směřují k Rachel, je zasažena čtyřmi ranami do hrudníku, žaludku
a nohou. Richard je zasažen do břicha. Dylan se poté
otáčí směrem k hřišti a začne pálit ze své poloautomatické
ruční zbraně TEC-DC9 na ostatní studenty. Nepodaří se mu však
nikoho ani zranit. Mezitím se Eric přiblíží až k Rachel a
pátou kulkou ukončuje její život. Rachel se tak stává první
obětí masakru. Vše vidí i Richard, který se však snaží hrát
mrtvého, aby přežil. Podaří se mu to, Eric i s Dylanem se
zaměří na hlavní vchod, který je několik metrů hned pod nimi.
Z budovy zrovna vychází Anne-Marie Hochhalterová se svými
přáteli. Střelci na ně několikrát vystřelí. Anne-Marie je
zasažena do zad a do smrti zůstane paralyzována. Dylan v tu
chvíli zřetelně vykřikne slova "This is what we always wanted
to do. This is awesome!". Překlad asi není nutný. V ten samý
okamžik, někdy v 11:22, vychází zase z východního vchodu, ke
kterému jsou Eric s Dylanem nejblíže, Lance Kirklin, Sean
Graves a Danny Rohrbough, všichni studenti školy. Všichni tři si ani nestihnou nic
uvědomit a jsou zasaženi kulkami. Všichni tři leží na zemi
zranění, Dylan však přijde až k Lanceovi a z bezprostřední
blízkosti na něho vystřelí – Lance však dále žije. Podobné
štěstí ale neměl jeho kamarád Daniel, ke kterému mezitím
přišel Eric a zblízka mu vystřelil do tváře. Oba střelci poté
pokračují k východnímu vchodu, kde zrovna ve dveřích stojí Patti Nielsonová, učitelka ze školy. Stihne si jen uvědomit,
že něco asi skutečně nebude v pořádku, zeptá se směrem k
chlapcům, co to dělají, ale jeden ze střelců na ni okamžitě
vystřelí. Učitelka je však zasažena jen rozbitým sklem a
okamžitě se utíká schovat zpátky do školy – ukryje se pod
stolem v knihovně a k smrti vyděšená začne vytáčet telefonní číslo 911, aby
přivolala pomoc. |
|
Tato
fotka dobře dokumentuje, kde přesně střílení začalo. V 11:17
už Eric s Dylanem stáli nahoře na schodech, kudy právě utíká
trojice studentů. Vlevo nahoře pak můžete vidět východní vchod
do školy, kde lze nyní spatřit roztříštěné sklo. Právě na
tomto místě zemřela první oběť tragédie Rachel Scottová. Dole
na schodech je zase vidět tělo Daniela Rohrbougha. Na fotce je
vidět i dvojice policistů v černém a skupinka dalších studentů
u zdi, které muži zákona kryjí, protože se obávají, že z oken
knihovny, která jsou v druhém patře, mohou střelci kdykoliv
vypálit. Fotka je z 12:30, Eric s Dylanem jsou mrtví půl
hodiny. |
|
|
11:22
až 11:25 Když byly výstřely z venku ve škole už dost
zřetelné, dokázal učitel Dave Sanders zareagovat nejdříve
ze všech lidí v jídelně. Vlevo vidíme snímek, který byl z
bezpečnostní kamery pořízen necelých pět minut poté, co Eric s
Dylanem začali před školou pálit. Zatímco ostatní lidé uvnitř
školy se domnívali, že jde o natáčení dalšího amatérského
filmu pro školu, Sanders téměř hned požádal ostatní, aby se
ztišili a řekl, že škola je možná pod útokem a někdo venku má
tedy skutečné zbraně. Téměř okamžitě začala v jídelně těžko
kontrolovatelná panika, učitelé se Sandersem v čele však byli
schopni žáky usměrnit a poslat je směrem k druhému východu,
kterým by se dostali do bezpečí a nepřišli by tak do kontaktu
s útočníky. I přes snahu učitelů, zůstalo několik lidí v
jídelně. Na snímku vlevo vidíme učitele Sanderse, který, poté,
co většina studentů bezpečně opustila místnost, právě z
jídelny utíká pryč. Velmi pravděpodobně se snažil dostat do
knihovny, která byla o patro výše, aby zde mohl varovat
ostatní. V 11:25 však už Eric s Dylanem vstoupili do školy a
Sanders je potkal přímo na chodbě. Byl to pravděpodobně Dylan,
který na učitele čtyřikrát vypálil. Sanders byl zasažen do
hrudníku a začal silně krvácet. Eric s Dylanem pokračovali
dále chodbou a když byli pryč, Sanders byl schopen odplazit se
do učebny biologie, kde se mu v následujících minutách snažili
pomoci ukrytí studenti.
Mezi 11:25, kdy vstoupili do školy a 11:29, kdy
přišli do školní knihovny, se Dylan s Ericem jen krátce
podívali do prázdné jídelny, aby se přesvědčili, že bomby
skutečně neexplodovaly. Hned se však vrátili na chodbu, na
které rozhazovali malé bombičky a stříleli do nejrůznějšího
vybavení školy. Oba střelci například rozstříleli vitrínu,
která obsahovala školní poháry. Ač se na chodbě ještě zmateně pohybovali
a utíkali jiní
studenti, jako zázrakem se střelcům nepodařilo nikoho zranit.
Při útoku se prý smáli. V 11:29 vstoupili do školní
knihovny, kde se právě v tu dobu krom učitelky Nielsonové
schovávalo dalších 56 lidí. Všichni byli poschováváni pod
stolky. Jednalo se však o obyčejné dřevěné jednoduché stoly a
potenciální oběti byli zpod stolů vidět i na dálku. Ve chvíli,
kdy střelci vstoupili do knihovny, Eric hlasitě zakřičel: „Get
Up!“. Jeho slova byla natolik hlasitá, že jsou slyšet i v
rozhovoru Patti s operátorkou na čísle 911. Dylan pak hlasitě
poznamenal "Everyone with a white cap or baseball cap, stand
up!" a následně "All jocks stand up! We'll get the guys in
white hats!". Nosit na Columbine bílou kšiltovku znamenalo
právě patřit mezi tzv. jocks, školní sportovce. "Fine, I’ll
start shooting,", tedy „dobře, začnu střílet,“ pak jen
poznamenal Eric a padli první výstřely. Je zbytečné blíže
popisovat následující události. V následujících sedmi minutách
totiž probíhala otřesná scéna, během které Eric i Dylan
chodili stůl od stolu a z bezprostřední blízkosti stříleli na
ostatní studenty ukryté pod stoly. Za tu krátkou dobu se jim
podařilo zavraždit deset lidí, z toho další tři dívky. Jména
všech mrtvých si můžete přečíst ve
Vzpomínce. 12 lidí
v knihovně zranili, všechny velmi vážně. Za zmínku ale rozhodně stojí
tři zajímavé
skutečnosti. Během střelby zpozoroval Dylan pod stolem
knihovny známou tvář. Když se k ukryté postavě přiblížil,
poznal v ní svého kamaráda z Columbine Johna Savage. John se
Dylana zeptal, co to dělá, na což Klebold odpověděl: „Nic moc,
jen zabíjíme lidi,“. Po Savagově otázce, zda zabijí i jeho, mu
Dylan jen řekl, ať vypadne. Savage utekl, ven se dostal
hlavním východem. Během vraždění se pak podle výpovědí
přeživších zeptal Eric jedné dívky, Bree Pasqualeové, ukryté
vedle stolku, zda chce zemřít. Ona začala prosit, že má
rodinu, že se bude brzy vdávat a že chce tedy žít. Eric se prý
jen pousmál, otočil se směrem k Dylanovi, který stál opodál a
směrem k Bree poznamenal, že je to jedno, že stejně odpálí
celou školu. Dál si ale dívky nevšímal a odešel pryč. Bree
přežila. Další zvláštností je pak to, že ač měli Eric
s Dylanem dostatek nábojů, tak si dalších přibližně třiceti lidí v
knihovně už vůbec nevšímali a v 11:36 se rozhodli odejít pryč
a místnost tak opustili.
Z knihovny pak krom deseti zavražděných a dvou těžce zraněných,
utekli zvláštním východem všichni ostatní svědci masakru. |
|
|
|
Poté, co
odešli z knihovny, se Eric s Dylanem vrátili do školní jídelny
o patro níže, kde se snažili odpálit velkou propanovou bombu.
Na prvním snímku vpravo je vidět klečící Eric, jak ze své
pušky míří a posléze pálí na velkou tašku s bombou. Nedaří se. Eric poté schází schody a jde za Dylanem, který stojí dále
vlevo. |
|
|
|
Na levém
snímku pak Dylan (uprostřed vlevo) jen o minutu později hází k propanové bombě
menší výbušninu. Ta na fotce vpravo později také exploduje,
propanová bomba však nevybuchne ani poté. Musíme si uvědomit, že v tuto chvíli je už chování Erica a Dylana
doslova sebevražedné. Výbuch hlavní bomby by totiž bezesporu
znamenal jejich okamžitou smrt a zřícení celé místnosti. |
|
 |
Nevybuchlé
velké propanové bomby z jídelny. |
|
ZDE se podívejte na sestříhané záběry ze školní jídelny,
která byla v době, kdy do ní přišli Eric s Dylanem již téměř
prázdná. Na videu je mimo jiné zachycena snaha obou kluků
odpálit hlavní bombu v tašce.
ZDE je zajímavější video, protože v jeho pozadí můžeme
slyšet několik telefonních hovorů. Na tom úplně prvním je
zachycena Patti Nielsonová, která ukrytá pod stolem
telefonovala s linkou 911 přímo od vchodu do knihovny. Krom
jejího popisu událostí, které se právě děli, můžete slyšet i výstřely
a její varování ostatním dětem, aby zůstaly schované pod
stoly. Na konci videa pak můžete slyšet zase telefonní hovor
mezi operátorkou a otcem Erica Harrise, který si ještě během
střelby ve škole toho osudného dopoledne uvědomil, že za útokem by mohl stát právě
jeho syn. |
|
Je
11:57. Oběma střelcům se nepodařilo velkou bombu připravenou v
jídelně odpálit. Na záběru z bezpečnostní kamery se Eric divá
směrem k výbušnině, Dylan se k němu právě přibližuje. Něco mu
říká. Oběma zbývá necelých osm minut života.
Jakmile opustí jídelnu, pokračují oba chodbami školy, přičemž
kolem sebe střílí ze svých zbraní. Chodby jsou už teď ale
zcela prázdné a nikoho se jim nepodaří zranit. Během těchto
okamžiků si ale prý střelci vyměnili několik pohledů s
ostatními studenty, kteří byli pozavíraní a poschovávaní v
ostatních učebnách. Stačilo by, aby střelci vstoupili do
jediné třídy a mohl začít masakr stejný, jako probíhal v
knihovně. I když Dylan s Ericem věděli o přítomnosti ostatních
studentů v dalších třídách, prakticky si jich nevšímali a
vydali se na svou poslední pouť směrem do knihovny. V pravé poledne
přichází Eric i Dylan opět do knihovny, na jejíž podlaze
zůstává deset mrtvých spolužáků a dva těžce zranění, kteří
hrají mrtvé. Střelci se přiblíží k oknu a začínají pálit na
policisty, kteří stojí venku. Právě z tohoto okamžiku je i
fotka vlevo, kde vidíme jednoho policistu v černém, jak kryje
ostatní
studenty, kteří se za jeho autem schovávají společně s
ním. Jen pár metrů po jeho levé ruce se nachází patnáctiletý
Daniel Rohrbough, který byl po zásahu do tváře na místě mrtev. Jak vidíme
na snímku, palba je opětována a Eric s Dylanem se po krátké
přestřelce od oken oddalují. Co přesně se děje od 12:02, kdy
střelba ustála, do 12:08, to dnes už nikdo nezjistí. Přesně
osm minut po dvanácté slyší svědci z chodby a vedlejší
místnosti hlasité zvolání obou kluků: „One, Two, Three!“.
A výstřel. |
|
Tato
fotka je přibližně ze stejného okamžiku jako fotka s autem a
kryjícími se studenty za ním, kterou můžete vidět o kousek
nahoře. Fotku vlevo pořídil ze svého balkónu jeden z občanů
Littletonu. Vidíme okna do knihovny, která jsou v druhém
patře. Právě došlo ke krátké přestřelce mezi policisty na
parkovišti a střelci v knihovně. Zbývá jen několik krátkých
okamžiků do sebevraždy obou kluků. |
|
Ve 12:08
sedmnáctiletý Dylan a osmnáctiletý Eric spáchají sebevraždu,
každý jedním výstřelem přímo do spánku.
Oba leží jen půl metru od sebe a jen několik metrů od svých
obětí. (ZDE je fotka mrtvých
vrahů. Fotku jsem raději zcenzuroval, protože její originální
verze, vzhledem k tomu, že Eric i Dylan přišli téměř o celou hlavu,
rozhodně není pro slabší povahy!). Učiteli Daveu Sandersovi
zbývají dvě hodiny života. Do školy se ale ani ve
chvíli smrti obou střelců nedostal jediný
policista, i přesto, že muži zákona už několik minut čekají
venku. David Sanders mezitím stále bojuje o život v učebně
biologie, kde se mu ostatní studenti snaží pomoci. Mimochodem,
jedním ze studentů, který se učiteli zoufale pokoušel
zachránit život a nějakým způsobem přivolat skutečného lékaře,
byl i Greg Barnes. Ten po hrůzném zážitku trpěl silnými
depresemi a na jaře 2000 během ročního výročí tragédie úspěšně spáchal
sebevraždu. Mnohými je dodnes Greg považován za
čtrnáctou/šestnáctou
oběť celého masakru. Učitel David Sanders pak umírá z důvodu
kritické ztráty krve ve 14:28, tedy dvě a půl hodiny od doby, kdy
život dobrovolně ukončili jeho vrazi. Ale vraťme se zpátky v čase:
kolem 12:25 do prostor parkoviště školy přijíždí speciální
zásahová jednotka SWAT. Kolem 12:30 je zahájena akce, při
které policisté ze SWAT týmu postupně pročesávají školu.
Vzhledem k tomu, že mezitím
explodovala menší bomba v Dylanově
autě, obávají se však nejen toho, že se ve škole útočníci
stále schovávají, ale také toho, že se mohou ve škole nacházet
další výbušniny. Tak či onak jde ale o nesmírně pomalý a táhlý
zásah, při kterém elitní policisté „čistí“ místnost po
místnosti. Bohužel, do knihovny, kde leží dva těžce zranění a
také mrtvá těla střelců, se dostanou až jako do poslední kolem
15:25, tedy více jak TŘI hodiny po Ericově a Dylanově
sebevraždě! |
|
Ještě
ve 14:55 probíhala zdlouhavá evakuace školy. Na záběru vidíme,
jak policie přikázala studentům zůstat co nejblíže stěně
školy, aby nemohli být zasaženi kulkami. |
|
 Je
14:38. Na fotkách (obě se zaměřují na to samé, každá jen z
jiného pohledu) vidíme jednoho ze studentů zraněných při
masakru v knihovně, kterému se nepodařilo uniknout po svých.
Doplazil se tedy k rozbitému oknu a policie ho dostala do
bezpečí. |
|

Celý policejní zásah byl
značně chaotický. Na snímcích můžete vidět vyděšené studenty,
kteří nebyli v bezpečí ani v těsné blízkosti svých domovů,
které byly ze školy stále "na dostřel". |
|
|
Hned v odpoledních hodinách 20. dubna 1999 začalo intenzivní
vyšetřování, kterého se zúčastnili především vyšetřovatelé z řad
FBI, což je Federální úřad pro vyšetřování, ale také z ATF, to
je zase agentura kontrolující držení alkoholu, tabáku a zbraní
na území USA. Celý případ pak krom toho spadal pod
detektivy z Jefferson County. Vyšetřovatelům se dostalo do
rukou především velké množství materiálů Erica
Harrise a Dylana Klebolda, počínaje jejich deníky s veškerými
informacemi o útoku, videonahrávkami a konče zbraněmi a
náboji, které oba nechali před akcí doma. Rodiče obou útočníků
samozřejmě s policií spolupracovali. Prakticky jedinými, kdo
byli za tragédii na škole vyšetřování a vzati do vazby, byla
Robyn Andersonová a Mark Mannes. Oba byli obviněni z toho, že
vrahům zakoupili a tedy opatřili střelné zbraně, které pak útočníci při útoku
použili. Když však policie zjistila, že žádný trestný
čin nespáchali a vlastně jen v obchodě zakoupili výrobek, oba obviněné propustila. Za tragédii tak
nakonec nebyl nikdo nikdy (krom drobných problémů některých
členů skupiny se zákonem) odsouzen a to je nakonec snad i dobře.
Dva jediní skuteční viníci jsou mrtví. Navíc dost dobře lze věřit
i Ericovým a Dylanovým blízkým, včetně členů Trenchcoat Mafie a Dylanově dívce Robyn,
že o ničem dopředu nevěděli.
Vyšetřování nakonec trvalo dlouhou dobu. Až v dnešních
dnech, tj. v roce 2006, byly dány veřejnosti k dispozici
důvěrné materiály Erica i Dylana - deníky, které mají dohromady
více než tisíc stránek, si dnes může na internetových
stránkách policie Jefferson County stáhnout kdokoliv. Navždy v
archivu však velmi pravděpodobně zmizí jiné kontroverzní audio
a videonahrávky obou střelců, u kterých se představitelé
policie obávají, že by mohli do budoucna inspirovat další
zabijáky.
A jak vlastně na celou událost nahlíží veřejnost? Pohřbu obětí
se zúčastnily tisíce lidí, vyšlo několik desítek knih, natočeno
bylo několik dokumentů a pro oběti bylo složeno několik písní.
A jak
dnes lidé nahlíží na Erica a Dylana? Je nutno říct, že oba
kluci mají velmi různorodou reputaci – pro jedny jsou právě
oni dva zdrojem veškerého zla a násilí, které dění v Columbine
tehdy zachvátilo, pro druhé jsou Eric s Dylanem čtrnáctou a
patnáctou obětí celého masakru. I přesto, že dnes – téměř
deset let po incidentu – je už celý případ dávno uzavřen,
existují lidé, kteří se stále snaží nalézat viníky. Takoví lidé
se během let neostýchali ukázat prstem například na Marilyna
Mansona, jehož hudbu Eric i Dylan poslouchali a pozornosti
neušly ani počítačové hry Doom a Wofenstein, které střelci
hráli. |
|

Studenti v
šoku. Stejně tak i rodiče a policisté. Někteří zasahující
policisté nemohli po zákroku stále věřit, že do oken knihovny
pálili na ozbrojené sedmnáctileté studenty.

Dohromady 24
zraněných studentů bylo převezeno do šesti různých nemocnic v
blízkém okolí.

Někteří rodiče
se svých dětí dočkali, jiní takové štěstí neměli.

Na fotkách
můžete vidět auta Rachel a Johna - dvou obětí masakru. Přes
noc se u nich objevily stovky růží... |
|
..:: JEDNA
OTÁZKA NEZODPOVĚZENA ::.. |
Několik měsíců po tragédii vydala policie z Jefferson County
oficiální zprávu o uzavření vyšetřování. Zde v krátkosti a ve
stručnosti shrnuje ta nejdůležitější fakta, která o masakru v
Columbine existují. Mimo jiné se v dokumentu píše o tom, co se
stalo, kdy vše probíhalo, jak to probíhalo a kdo to spáchal.
Zajímavé je také zamyslet se nad tím, proč celá akce
proběhla právě v úterý 20. dubna 1999. Existuje celá řada
teorií a některé z nich vám nabízím: |
|
20. dubna 1889 se v Rakousku narodil Adolf Hitler, německý
diktátor a jeden z největších masových vrahů historie. Mnoho
lidí se domnívá, že Eric s Dylanem naplánovali masakr právě ke
sto desetiletému výročí od narození Hitlera. Nic takového však
nebylo nikdy prokázáno, žádná zmínka nepadla ani v denících
jednoho z kluků, navíc Dylanovi předci z matčiny strany byli
Židé. Mnohem pravděpodobnější pak je následující teorie. V
novodobé historii Spojených států existuje několik
bolestivých míst, za které je vláda USA často kritizována. Jde
především o kontroverzní zásah armády ve Waco v Texasu v roce 1993. Právě na jedné z
farem v tomto americkém městečku se se svými 78 stoupenci
zabarikádoval David Koresh, vůdce davidianské větve sekty
Adventistů. Poté, co vyjednávání zkrachovala, armáda neváhala
použít těžkou techniku, aby členy sekty, mezi nimiž se
nacházelo na dvacet malých dětí, dostala ven. Mezitím však
došlo k zachvácení budovy požárem, za kterým stálo
pravděpodobně několik fanatických členů sekty s Koreshem v
čele. Celý
komplex lehl popelem a všichni lidé v něm uhořeli zaživa. Vše
se odehrálo 19. dubna 1993. Ač
bylo v následně probíhajícím (a hned po vyšetřování kauzy
Clinton-Lewinská druhým nejostřeji sledovaným) vyšetřování dokázáno, že za
požárem skutečně stáli sami Davidiáni, velká část veřejnosti
FBI a ATF
(které za zákrokem stály) jejich část viny nikdy neodpustila.
Z té části veřejnosti, která
vládě těžce toto fiasko odpouštěla, byl i Timothy McVeigh. Ten
přesně během dvouletého výročí od tragédie, 19. dubna 1995,
odpálil dodávku naplněnou trhavinou a hnojivem před pobočkou
ATF v Oklahoma City. Při tomto bombovém atentátu, ve světě
známém jako Oklahoma City Bombing, zemřelo 168
lidí, kolem 800 bylo zraněno a do 11. září tak šlo o největší
teroristický útok na území USA. McVeighe popravili Spojené
státy v červnu 2001. |
|
 Ale
zpátky k závěrečné vyšetřovací zprávě: V samém závěru pak
vyšetřovatelé dodávají, že nemohou říci přesně, proč Eric a
Dylan spáchali to, co spáchali, ale mohou slíbit všem, –
pozůstalým po obětech, veřejnosti – že se něco podobného už
nikdy nebude opakovat. Já bych se ale přeci jenom rád zeptal
na jednu otázku: Jak může někdo říct, že se už
podobná událost nebude nikdy opakovat, jak něco podobného
můžeme tvrdit, když si nedokážeme odpovědět na tu
nejzásadnější otázku ze všech – proč? Proč vezmou dva mladí a
inteligentní lidé do rukou zbraně a jsou pevně odhodláni
ukončit jiné lidské životy. A nejen životy druhých, ale i ty
svoje! Vždyť Eric s Dylanem si ani na minutu nepřipouštěli to,
že by mohli být zadrženi. Svou akci totiž od samého začátku
plánovali jako sebevražednou. Podivuhodné je na tom to, že jak
Dylan, tak i Eric, oba dokázali před tragédií doslova nadšeně
hovořit o své budoucnosti - Dylan plánoval s kamarády
vysokou (na kterou měl velké šance se dostat) a Eric chtěl do
armády. Přesto došlo k 20. dubnu... A rozhodně se ani jeden ze
střelců neměl špatně - oba vyrůstali v naprosto stabilních
rodinách. A přesto dokázali tak dlouhou dobu plánovat a
chladně kalkulovat, jak nakonec provedenou vraždu tolika lidí.
Proč? A pokud by se v tuto chvíli
objevily hlasy lidí, které by mluvily o tom, že oba kluci byli nadrogovaní, musel bych je
BOHUŽEL zklamat. Při pitvě se v Dylanově
těle nenašla žádná cizí látka, v Ericově těle bylo malé
množství Luvoxu, které ale nemohlo jeho chování nijak výrazně
ovlivnit. Takoví lidé by si zkrátka měli uvědomit, že zbraně
do rukou brali obyčejní, racionálně uvažující mladí lidé. A to
je zlé... |
|
 Maskot střední školy Columbine.
Vlevo je jeho původní podoba, vpravo je ta aktuální. Ano,
zmizela puška... |
|
Jen
několik kroků od místa, kde střelba začala, se během pár dnů
objevilo patnáct křížů se jmény obětí... Nebo jen se jmény
třinácti obětí a jejich dvou vrahů? To už je teď stejně jedno, zuřiví
rodiče Ericův a Dylanův kříž později strhli. Na Dylanův kříž
ještě před tím někdo napsal slova jako „Styď se, Dylane“, ale
také „Bože, odpust jim, neboť nevědí, co činí“. Na Ericův kříž
kdosi ke slovu „Proč?“ přidal „Jak jen ti můžeme odpustit?“. |
|
A můžeme tedy? Na to
si musíte odpovědět už sami... |
|
Na
Erica s Dylanem existují velmi rozporuplné názory. Jedni je
ostře odsuzují, jiní se je zase snaží alespoň v některých
ohledech pochopit. Dobře to dokazuje také obrázek vlevo, který
je z dubna 1999. Rozzlobená žena popisuje Dylanův kříž
zlostnými výrazy, zatímco se s ní kvůli tomu hádají studenti
školy. Co se týká rodičů obou střelců, tak ty drtivá většina
veřejnosti litovala.
Například
na tomto obrázku
můžete vidět vyjádření veškeré podpory Ericovým rodičům. Ale
ruku na srdce, je to až tak snadné? Kde začít hledat viníka,
než tam, kde oba vrazi vyrůstali - doma... |
|
Prakticky
na tom samém místě, kde střílení začalo a tedy jen pár kroků
od místa, kde zemřela první oběť masakru Rachel Scottová, byla
přes léto postavena nová knihovna, která z velké části
sloužila k památce celé tragédie (vidíte na fotce
vlevo). Všechny oběti připomíná skromná pamětní deska hned u
vchodu do nové knihovny. Vedení Columbine nechalo pak ještě během léta 1999
vybudovat novou jídelnu, aby na ty nejbolestivější okamžiky
zůstala pokud možno ta nejmenší vzpomínka. U vstupu do
knihovny je však vybudována pamětní deska se jmény všech
třinácti obětí masakru. Krom toho i v dnešní době probíhají
vzpomínkové akce, nejen kvůli událostem v Columbine, ale také
kvůli dalším podobným tragédiím. Přímo do Littletonu každý rok
přijíždí i exprezident Bill Clinton, za jehož působení v úřadu
amerického prezidenta se tragédie stala. Například
ZDE jsou fotky ze smutečního ceremoniálu z června 2006,
ZDE je článek v rockymounainnews.com. (columbinememorial.org) |
|
 Columbine
se v měsících po tragédii věnovala alespoň ve Spojených
státech obrovská pozornost. To, že se točily dokumenty a psaly
knihy nejen o celé události, ale i o jednotlivých obětech, jsem
už psal. Velkou pozornost celému masakru věnoval i proslulý
americký magazín TIME. Hned na konci dubna 1999 se na obálce
časopisu objevily fotky Erica a Dylana s velkým nadpisem "Zrůdy
odvedle". Kolem usměvavých tváří obou střelců byly rozesety
fotky jejich obětí. Podruhé se o Columbine hodně mluvilo na
Vánoce 1999. V prosinci totiž policie oficiálně vypustila na
veřejnost první soukromé zápisky v denících obou vrahů s
především jejich
videonahrávky. Výstižně se na své obálce v dubnu 1999 ptal i
známý americký časopis
Neewsweek. |
|

A jak to všechno na Columbine
pokračovalo? Studenti se už na začátku května vrátili do školy
(první fotka). Maturitní ročník, do kterého patřili i Eric s
Dylanem, odmaturoval v červnu (druhá fotka). Vše proběhlo
řádně a v pořádku. Jen někteří studenti museli bohužel
maturovat na vozíku (třetí fotka).

Pro Columbine se skládali
písničky (první fotka) - známá "Columbine: Friend of
Mine" -, název školy se stal synonymem pro utrpení nevinných,
sami žáci Columbine získali na konci školního roku 1998/1999
místní pohár ve fotbalovém turnaji (druhá fotka) a Brooks
Brown ztratil dva kamarády... (třetí fotka) |
|
Debaty a
diskuse o právech držení zbraně, o násilí na školách, o
škodlivosti počítačových her a násilných filmů a o
agresivitě mezi mladými probíhají dodnes... |
|
Na tomto místě
bych celé obecné povídání o tragédii na Columbine uzavřel. V
krátkosti Vám ještě nabízím příběh jedné z obětí a celou řadu
odkazů. |
|
|
Události
z 20. dubna přinesli na světlo světa nejen životní příběhy
vrahů, ale také životní poutě jejich obětí. Některé z dětí,
jejichž životy byly tak tragicky ukončeny během pár krátkých
sekund, se po smrti stali téměř celebritami. Týká se to
především Rachel Scottové, která byla při útoku zabita jako
první a Cassie Bernallové, která byla stejně jako Rachel silně
nábožensky založená, a také právě proto se mnoho věřících domnívá, že obě
byli zabity pro svou víru. Osudy obou dívek
zasáhly do srdcí tisíců lidí – píší se o nich knihy, vznikají
internetové stránky. U Rachel je vše umocněno ještě tvrzeními
svědků tragédie, kteří popisovali situaci, kdy se Eric
přiblížil ke zraněné Rachel, aby pátou kulkou ukončil její
život. Před tím se jí prý zeptal doslova: "Do you believe
in God now?", načež ona prý odpověděla: "You know that I do...".
Právě proto je Rachel někdy nazývaná "bojovnicí Krista, která
se ke svému Pánu neotočila zády ani tváří v tvář smrti"... Rachelin životní příběh zaujal i mě - můžete si o ní přečíst na jejich
oficiálních stránkách, odkud můžete nakupovat také knihy a
videokazety pojednávající právě o ní. Jak lze z nevinné, obyčejné dívky udělat
novou Pannu Marii a celebritu v jedné osobě, se můžete podívat
např. zde:
rachelscott.com,
racheljoyscott.com
a
racheljoyscott.net. Krom toho vznikla i jakási Rachelina
nadace, za kterou stojí její rodiče a která se snaží předcházet
a řešit násilí na školách. Více informací můžete najít na adrese
rachelsredemption.com.
Krom toho na území Spojených států probíhá i program, který se
jmenuje Rachel's Challenge. Jedná se o rozsáhlý program, který
si klade za úkol inspirovat mladé lidi a přinést pozitivní
atmosféru do běžného školního života. Tato akce průběžně
probíhá na desítkách školách. (Na fotce vlevo nahoře je sedmnáctiletá Rachel
se svými bratry - zajímavost: vpravo je Rachelin starší bratr
Craig. 20. dubna 1999 byl přímým svědkem masakru v knihovně.
Pod stolem se ukrýval společně se svými kamarády, školními
fotbalisty, Isaiahem Shoelsem a Matthew Kechterem. Během
chaotického střílení byli oba zavražděni. Mezi jejich mrtvými
těly zůstal ležet nezraněný Craig. Obrovské štěstí, které jeho
mladší sestra neměla, nebo něco jiného...?) |
|
  Události,
které se pojí s Rachelinou smrtí, jsou ale skutečně velmi
zajímavé. Tak například v létě 1998 si do svého deníku
zapsala, že ví, že jí nezbývá už ani rok života, že je ale
přesto již připravená odevzdat se do rukou božích. Vlevo pak vidíte tři různé kresby, které Rachel
namalovala. První obrázek Rachel namalovala 20. dubna 1999
ráno v hodině estetické výchovy, jen dvě hodiny před svou
smrtí. Můžete na něm vidět jeden pár očí a slzy, které od nich
padají na růži, přičemž se následně mění v krev. Těch slz je
přesně třináct - třináct bylo i obětí, které
ten den při tragédii ve škole zahynuli. Prostřední obrázek je pak
ofocený z Rachelina deníku, který si psala. Stojí na něm
"These hands belong to Rachel Joy Scott and will someday touch
millions of people's hearts" ("Tyto ruce patří Rachel Joy
Scottové a jednoho dne se dotknout milionů lidských srdcí").
Rachel tento obrázek nakreslila, když jí bylo
14 let. O tři roky později se její život stal nesmrtelným
právě v srdcích tisíců lidí. |
|
|
|
|
2. září 2006 v Severní Karolíně v USA zavraždil
devatenáctiletý Alvara Castillo svého otce. Následně
se vydal do své školy Orange High School, kde rozpoutal
střelbu. Nepodařilo se mu nikoho zabít, zranil dva studenty.
Při palbě prý křičel "Remember Columbine!" ...
Pamatujte na
Columbine... |
|
|